Zkušenosti ukazují, že aktivní vojenská cvičiště jsou z pohledu druhové rozmanitosti velmi důležitým územím. Přispívají k tomu např. kaluže a zaplavené koleje od vojenské techniky nebo třeba vysekávání náletových dřevin a keřů.
V rámci ženijního cvičení 15. ženijního pluku a 42. mechanizovaného praporu byl v průběhu dubna na území bývalého cvičiště Tábor – Zahrádka realizován soubor opatření s cílem zlepšení podmínek pro celou řadu zvláště chráněných druhů živočichů.
Význam aktivních cvičišť
Na první pohled se výcvik armády a ochrana přírody jeví jako dva neslučitelné jevy – opak je ale pravdou – zejména aktivní cvičiště jsou dnes totiž z pohledu druhové rozmanitosti často tím nejlepším, co máme v krajině k dispozici. Problém našeho bývalého cvičiště tak paradoxně spočívá v tom, že jej již před lety armáda přestala „ničit“. Celé území tak postupně zarůstá pouze několika dominantními druhy travin a keřů, bývalé vodní plochy rychle zanikají a nové nevznikají a celé toto území tak rychle míří k druhově i biotopově chudému lesu. S tím odtud mizí celá řada druhů rostlin, hmyzu a dalších bezobratlých, obojživelníků, plazů, ptáků atd.
Udržování pestré mozaiky stanovišť
Optimálním cílovým stavem z pohledu ochrany přírody je co nejpestřejší mozaika stanovišť s různými vodními plochami (včetně kaluží a zaplavených kolejí vyjetých a udržovaných těžkou technikou) a s cca pouze 20 % pokryvností dřevin. Celá plocha je v současné době nadměrně zarostlá keřovou a stromovou vegetací. Mimo jiné sem díky tomu nemůže pronikat sluneční záření (a mnoho druhů rostlin a živočichů to má stejně jako princezna Zubejda z jedné známé pohádky – bez slunce strádají či dokonce nemohou žít). Část keřů a dřevin je proto třeba odstranit, přičemž větve a kmeny lze poté ponechat pro živočichy na místě na hromadách či v různých formacích jako úkryty, místa pro slunění, zimoviště atd.
Vojenský management
Současně by mělo probíhat maximální pojíždění všech pozemků, kde to dovolují vlastnické vztahy pomocí vojenské techniky.Ke kýženému cíli můžeme dojít za vynaložení značných prostředků formou různých cílených zásahů nebo, jako v tomto případě, spojit dvě užitečné činnosti – výcvik armády a ochranu přírody (odborně se tomu říká vojenský management).
Populace vzácných druhů
Takovýto typ managementu vypadá na první pohled poměrně nekompromisně a nelze zastírat, že při něm může docházet i k usmrcení jedinců některých druhů, včetně těch zvláště chráněných. Je třeba si ale uvědomit, že jednotlivé oběti zde jednoznačně padají na oltář prosperity celých populací. To není domněnka, to víme z dlouholetých zkušeností z řady vojenských cvičišť. Naopak, pokud bychom podobný management neprováděli, postupně by odtud vymizely populace druhů, jako je listonoh letní, čolek obecný, čolek horský, čolek velký, kuňka obecná, blatnice skvrnitá, skokan krátkonohý, skokan zelený, skokan ostronosý, rosnička zelená, ropucha obecná, ještěrka obecná, ještěrka živorodá, slepýš křehký, užovka obojková, užovka hladká, slavík modráček středoevropský, bekasina otavní a další.
Naštěstí se pro ně nyní rýsuje obraz mnohem světlejších zítřků, jen trochu trpělivosti a shovívavosti k primárnímu zásahu a za rok tu může být „malá“ zoologická a botanická zahrada.
Redakčně upraveno.
Zdroj: Jihočeský kraj
Ilustrační foto: Pixabay
